Muzeum paměti XX. století spolu s Libri prohibiti pořádá vzpomínkový večer na exulanta, historika, spisovatele a publicistu Bořivoje Čelovského, od jehož narození uplynulo letos na podzim právě sto let. Vzpomínka se bude konat středu 6. prosince 2023 od 18 hodin v knihovně Libri Prohibiti na pražském Senovážném náměstí 2, IV. patro. Hosté: Petr Blažek, Jan Kalous, Petr Koura, Radek Schovánek a Martin Vadas. Ukázky z Čelovského knih přečte Veronika Bendová.
Bořivoj Čelovský (1923 – 2008)
Život Bořivoje Čelovského byl dobrodružný od neútlejšího mládí. Narodil se 8. září 1923 v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě výpravčího vlaku a drobné živnostnice. Jako patnáctiletý uprchl do Polska, aby se připojil k formujícímu se československému zahraničnímu vojsku, po maturitě byl totálně nasazen jako hasič v Hamburku. Z Německa utekl a chtěl se připojit k partyzánům, ale byl se zbraní v ruce zadržen a jen se štěstím unikl popravě. Po válce začal studovat právo a politicky se angažoval v práci národně socialistické strany. V listopadu 1948 emigroval z Československa do Německa, kde vystudoval filozofii. Jako dizertační práci předložil svou knihu Mnichovský syndrom, která se stala světově proslulou. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Poté se od roku 1950 věnoval studiím historie v Kanadě, kde pracoval v týmu pozdějšího premiéra Pierra Trudeaua. Mj. zde navrhl kanadský imigrační zákon, který v té době patřil k nejliberálnějším na světě, a vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. V roce 1958 vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která byla negativně přijata sudetoněmeckými kruhy, komunistickými historiky v Československu i částí českého exilu. Do dnešního dne však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. V témže roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československé Státní bezpečností a po tři roky ji zásoboval falešnými zprávami. Důsledkem jeho činnosti bylo vyhoštění rezidenta StB pracujícího pod diplomatickým krytím z Kanady. Až do roku 1990 zastával v kanadské státní správě různé funkce a radil několika politikům.
V roce 1990 se vrátil do Ostravy, kde se věnoval psaní vášnivých polemik do novin. Vydal také celou řadu historických knih, např. Emigranti (1998), Politici bez moci (2000), Kopiník svobody (2001), Strážce nové Evropy (2002); a také tři autobiografická díla: Šel jsem svou cestou (1996), Kdo navrátil se, neutíká (2003) a Moje střetnutí s rozvědkou StB (2003) V roce 1992 obdržel doktorát práv Univerzity Karlovy, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií se také věnoval aktuální publicistice. Zemřel 12. února 2008 ve věku 84 let. O rok později mu byla in memoriam udělena Cena Václava Bendy.