- katolický kněz, tiskový mluvčí, státní úředník, politik a diplomat
Životopis
Daniel Herman se narodil v roce 1963 v Českých Budějovicích. Jeho maminka byla sestřenicí Jiřího a Hany Bradyových. Daniel Herman v roce 1982 odmaturoval na gymnáziu Jírovcova v Českých Budějovicích. Následně dvě sezóny pracoval jako průvodce turistů na zámku Hluboká nad Vltavou, ale již od roku 1983 byl přeřazen jako pomocný dělník do Jihočeských pekáren v Českých Budějovicích. V letech 1983–1989 byl sledován Státní bezpečností, která ho vedla v kategorii prověřovaná osoba. V roce 1984 se dostal na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Po necelém roce v duchovní službě v Táboře a okolí se na jaře roku 1990 stal tajemníkem českobudějovického biskupa a o rok později sekretářem pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka.
V letech 1995 až 1996 získal praxi v oboru mediální studia na univerzitách v německém Eichstättu a americkém Daytonu. Po návratu byl v letech 1996–2005 tiskovým mluvčím a vedoucím tiskového oddělení České biskupské konference. Mezi lety 2005–2007 pracoval na Lince psychologické pomoci Policejního prezidia České republiky. V roce 2007 požádal papeže o uvolnění z duchovních závazků, tzv. laicizaci, v čemž mu bylo vyhověno. V civilní sféře se v letech 2007–2008 stal vedoucím Informační kanceláře Ministerstva kultury České republiky. V roce 2008 pak pracoval jako vedoucí pražské kanceláře Jana Švejnara. Dne 12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, Radou ÚSTR odvolán dne 10. dubna 2013.
V roce 2013 kandidoval jako lídr KDU-ČSL ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Hlavním městě Praze a 26. října 2013 byl zvolen poslancem. Dne 29. ledna 2014 byl jmenován ministrem kultury ve vládě Bohuslava Sobotky. Ve funkci ministra kultury České republiky setrval do 13. prosince 2017. O tři roky později, dne 27. května 2017, byl na sjezdu KDU-ČSL v Praze zvolen novým místopředsedou strany. Tuto funkci zastával do března 2019.
V březnu 2018 byl po jednání celostátního výboru KDU-ČSL potvrzen jako kandidát na senátora pro chrudimský obvod a kandidoval ve volbách do Senátu PČR v říjnu 2018. V prvním kole voleb skončil na druhém místě a ve druhém kole se utkal s kandidátem ODS. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval na 28. místě kandidátky KDU-ČSL, ale zvolen nebyl.
Od roku 2018 pracuje ve službách J. J. knížete z Lichtenštejna. Roku 2019 byl jmenován členem Rady vlády pro lidská práva. Od roku 2021 působí jako honorární konzul Lichtenštejnska v České republice.
Ukázka z rozhovoru
Vzpomínka věnovaná Pavlu Tigridovi
S Pavlem Tigridem jsme se seznámili na Pražském arcibiskupství, kde jsem pracoval v době, kdy byl pražským arcibiskupem pan kardinál Miloslav Vlk a já jsem byl jeho tajemníkem. V Pražském arcibiskupství je kaple pražských arcibiskupů. Je to renesanční kaple z konce 16. století. Tam se vždycky ráno konaly bohoslužby, spíše pro zaměstnance a pozvané hosty. Chodíval tam i Pavel Tigrid. A v průběhu devadesátých let, myslím si, že to bylo tam, jsme se začali setkávat osobně. Při seznámení hrál důležitou úlohu společný okruh přátel. Znal jsem se s některými lidmi z rozhlasu Svobodná Evropa, s paní Olgou Kopeckou-Valeskou, s paní Lídou Rakušanovou, s panem Pecháčkem. To tam určitě nějakou roli hrálo. Myslím si, že nás seznámila paní Kopecká-Valeská, protože do té kaple také chodila. To už nemám ty kontury tam v paměti úplně přesné, ale určitě to bylo v devadesátých letech na Pražském arcibiskupství. Tigrid tam chodíval pravidelně, každý den asi ne, ale nebylo to jednou, chodíval tam dosti často.
Seznámili jsme se a sedli jsme si. Přitom osobním povídání jsme objevili i židovské kořeny našich rodin, takže jsme nějakým způsobem společně prohloubili i ten židovsko-křesťanský dialog. Pak se to začalo blížit česko-německo-židovskému dialogu. A to bylo téma, které nás hodně propojilo. Když se Pavel Tigrid stal ministrem kultury, tak jsem za ním na ministerstvo kultury chodíval… Pamatuji si jednou, bylo to na jaře, když kvetly jabloně. Nevím jak, proč, nějak mi to utkvělo v paměti. Já jsem předtím viděl nádherně rozkvetlou jabloň, tak jsem toho byl plný, že jsem si s ním povídal o kráse jabloňového květu. A to si pamatuji. On byl tak kultivovaný gentleman, bylo nesmírně příjemné se s takovým člověkem setkávat. A při těch rozhovorech, mimo jiné o jabloňovém květu a jiných tématech, jsme se začali dotýkat těch dramat dvacátého století. To byl tedy nejprve nacionální socialismus, který ty rodiny, z kterých pocházíme, velice silně zválcoval. A pak to byl také komunismus. A po podepsání Česko-německé deklarace v roce 1997. To byl právě Pavel Tigrid…, to byla snídaně, kde byl přítomen také Günter Verheugen za německou stranu a Pavel Tigrid mě tam pozval a pánové mě oslovili, jestli bych se nechtěl podílet jako člen tehdy koordinační rady Česko-německého diskusního fóra na těchto tématech, zpracování těchto témat minulostních z tohoto období. A to mi vydrželo až dodnes.
Rád vzpomínám na další setkání. O něco později jsem bydlel na Vyšehradě ve služebním bytě Vyšehradské kapituly, tak i tam k nám na návštěvu někdy přišel Pavel Tigrid. A i tam rozhodně byli někteří lidé ze Svobodné Evropy. Témat bylo hodně. Pracovní část se týkala rady Česko-německého občanského fóra, kde on byl prvním spolupředsedou s Günterem Verheugenem.
Fotografie
Současné fotografie Daniela Hermana pořídila Marta Myšková. Fotografie Pavla Tigrida pochází z archivu rodiny Tigridových.