Střep z pivní lahve nalezený v blízkosti pracovního tábora Mariánská
Střep z pivní lahve byl nalezen u zahradní zdi lemující bývalý komplex tábora Mariánská. Jedná se o část lahve ze začátku 20. století z pivovaru v Horšovském Týně. Celý název uvedený na skle zněl: „BÜRGERL. RAUEREI B. TEINITZ EIGENTUM DER BRAUEREI“.
Pracovní tábor Mariánská
Pracovních táborů byla na Jáchymovsku celá řada, mezi neznámější patří Rovnost, Svornost a Bratrství. Oproti nim bývá neprávem opomenut tábor Mariánská, který se nacházel v místě bývalého barokního kláštera nazývaného Mariasorg. Kapucíni, kteří v roce 1755 na Mariánské začali klášter stavět, zde setrvali do konce II. světové války. Němečtí řeholníci byli z kláštera nuceně vysídleni, stejně jako místní německé civilní obyvatelstvo. Zbylí bratři vykonávali duchovní službu nejen v klášteře, ale i v okolních obcích až do září roku 1949. Tábor Mariánská I sloužil k internaci mladistvých ve věku od 18 do 21 let (maximálně do 25 let) a jeho kapacita dosahovala kolem 800 trestanců. Trestanecký tábor na Mariánské nesl krycí označení písmenem „B“.
Tábor Mariánská sloužil nejprve jako zajatecký a následně jako trestanecký pracovní tábor. Kromě horníků, kriminálních vězňů (proměnlivá skupina zahrnující například vrahy odsouzené za násilné trestné činy či drobnou kriminalitu a sexuální delikty) a retribučních vězňů (odsouzených po 2. světové válce Mimořádnými lidovými soudy, v nejvážnějších případech i Národním soudem podle malého a velkého retribučního dekretu), zde sloužili především lidé, kteří nesouhlasili s tehdejším vládnoucím režimem. Mezi nimi například hrdinové západního odboje, tzn. letci a vojáci, ale i katoličtí kněží a intelektuálové (učitelé, lékaři, filosofové atd.) Ti všichni těžili radioaktivní uranovou rudu, kterou potřeboval Sovětský svaz k výrobě jaderné bomby.
Jedním z nechvalně proslulých dozorců na Mariánské byl František Paleček, který zde začal působit po absolvování sedmitýdenní školy SNB v lednu 1950 jako člen ostrahy a velitel stráže v útvaru SNB Jeřáb. Veliteli tábora byli také například štábní strážmistr Svazu vězeňské stráže Procházka, příslušníci Sboru národní bezpečnosti Dvořák, Bilanský, Vašíček, Rezek, Cibulka, Bedrych či Dobruský.
Původní zajatecký tábor stál na místě dnešního Domova pro osoby se zdravotním postižením. Po postavení nového tábora v roce 1951 budovy sloužily jako kasárna SNB. Zhruba tři sta metrů od kláštera stávalo šest ubikací, administrativní a kulturní barák, kotelna a kuchyně. Dva menší baráky sloužily jako ošetřovna a karanténa. Ve sklepech kostela Nanebevzetí Panny Marie byly výslechové a kárné cely. Kostel sv. Františka později sloužil jako skladiště a střelnice. Na rozdíl od některých ostatních uranových táborů Mariánská nevznikla v bezprostřední blízkosti žádné uranové šachty. Zdejší vězni byli eskortováni na šachtu Eva ve čtveřicích a pěticích svázáni lanem. Později fárali na šachtě Adam. Odtud se dne 5. září 1950 pokusila utéct skupina vězňů pracujících na založení jámy Adam. Klášterní budovy po zrušení tábora 1. dubna 1960 chátraly a dne 31. května 1965 byl celý areál včetně obou kostelů zdemolován. Z celého komplexu se dochovaly pouze obvodové zdi rozsáhlé klášterní zahrady.
